Klub

Úvod / Klub

HK Ivančice, z.s.

Kontaktní osoba: Ing. Vlastislav Staněk
Mobil: 604 470 684
E-mail: vlastislav.stanek@hkivancice.cz
Název: HK Ivančice
Právní forma: spolek
Sídlo klubu: Petra Bezruče 2, Ivančice, 664 91
Doručovací adresa Petra Bezruče 2, Ivančice, 664 91
IČ: 49458574
Bankovní spojení: 1057840267/0100
Rok založení: 1928
Počet členů: 300 (170 mládež)
Klubové barvy: modrá, žlutá, zelená

Sportovní haly

Domácí sportovní hala

Městská sportovní hala Ivančice
Rybářská 33,
664 91 Ivančice

49.0998647N, 16.3809844E  (ukázat na mapě)

Typ podlahy: parkety
Kapacita: 400 diváků

Druhá sportovní hala schválená ČSH pro domácí utkání:

Sportovní hala
Nádražní 698,
672 01 Moravský Krumlov

49.0448467N, 16.3148056E (ukázat na mapě)

Typ podlahy: Taraflex Sport M
Kapacita: 150 diváků
Zákaz lepení

Stručná historie ivančické házené

Začátek házené v Ivančicích je možné datovat od počátku 20. let 20. století, kdy byla postavena sokolovna. V roce 1924 se zúčastnil učitel Miroslav Vítek školení házené Máchalovi župy v Brně a o rok později 1925 začínají házenou hrát studenti gymnázia pod vedením profesorů Loubala, Tachezyho a Táborského. Nejprve se házená hrála mezi třídami, poté profesor Miroslav Tachezy, člen sokola, vybral nejlepší hráče, kteří začali hrát házenou pod hlavičkou sokola.

Hráči prošli postupně od mladšího dorostu až do družstev dospělých a položili základy bohaté historie ivančické házené.

Roku 1932 přibývá členů, noví funkcionáři se ujímají práce. Nejdůležitějším činem, který házené prospěl, bylo v tomto roce definitivní ujednání smlouvy mezi Svazem házené a ČOS. Tím začala vzájemná spolupráce mezi sokolskými a svazovými družstvy.

Rok 1937 byl pro ivančický sokol povzbudivý, zejména kvůli nárůstu počtu cvičenců.

V této době měla ivančická házená již poměrně širokou základnu. Bylo možno sestavit dvě družstva dospělých a po jednom družstvu mladšího a staršího dorostu.

V roce 1940 došlo k zisku titulu přeborníků župy pro dorostence, kteří porazili Sokol Rajhrad a Sokol Horní Heršpice. Muži skončili ve stejné soutěži po prohře se sokolem Ostopovice na druhém místě.
Za okupace Československa fašistickým Německem se národní házená stala jedním ze symbolů českého vlastenectví.

V březnu roku 1941 byl četníkem panem Kvasničkou doručen písemný příkaz k zastavení činnosti sokola v Ivančicích. Jednota však svou činnost pokračovala pod názvem S. K. Ivančice.

Pravidelná soutěž ženské házené na nižší úrovni v té době nebyla, hrálo se turnajovým způsobem. Po vítězství na turnaji v Tišnově v roce 1942 postoupilo družstvo žen do Moravské ligy, která se hrála jako pravidelná soutěž.

Po osvobození v květnu 1945 byla situace Sokola Ivančice velice obtížná. Byl nedostatek cvičitelů, funkcionářů a tělovýchovný inventář by zničen. Sokolovna za války sloužila jako sklad lazaretu německého wehrmachtu. Také hospodářské, sociální i politické problémy měly za následek dočasnou stagnaci sportu. Již v následujícím roku se situace zlepšila a v oddílu házené bylo asi 20 členů.

V poválečných letech hrálo ivančické mužstvo Mužů krajský přebor. Dalšími účastníky byla družstva z brněnských předměstí (Židenice, Husovice) a z okolí (Sokolnice, Hostěrádky, Velké Meziříčí). Podle dostupných pramenů družstvo z počátku nemělo trenéra, pouze vedoucího. Trénovalo se nepravidelně za střídavé účasti hráčů. Většinou se pouze hrálo. Je zde však funkce kapitána, který určoval, kdo bude hrát a kdo koho střídat. Kapitány byli povětšinou nejstarší a nejzkušenější hráči. (Ulrych, Adam, Sachs). Starší hráči předávali zkušenosti mladším. V jihomoravském přeboru v té době figurovalo zhruba 8 družstev.

V letech 1951-1952 se v Ivančicích po propagačním utkání s KP Brno přechází na mezinárodní házenou. Brněnští hráči ty ivančické učili a vysvětlovali pravidla. Podle pamětníků nebyl přechod z české házené na mezinárodní příliš velkým problémem. Objevil se i první trenér, pan Vietlich.
V letech 1953-1956 se v Ivančicích hrála vynikající házená. Mužstvo Mužů se trvale umisťuje v horní části druhé ligy, převážně na 2 – 3 místě.

V dalších letech se výkonnost mužstva pohybovala na úrovni druhé ligy a krajského přeboru. Projevoval se nedostatek hráčů, docházelo ke střídání trenérů. Také finanční otázka hrála vážnou roli vlivem zvyšování nákladů na provoz oddílu. Dále trvaly potíže s uvolňováním hráčů na tréninky i zápasy, takže se nemůžeme divit, že mužstvo nemělo trvalý výkonnostní růst. Faktický problém byly například takzvané pracovní soboty.

Mužstvo se začalo konsolidovat až příchodem trenéra Ctibora Matějky koncem sezony 1961/1962.

V sezoně 1967/1968 hrála družstva mužů a dorostenců hrála shodně oblastní přebor, přičemž pomalu ale jistě stárnoucí Muži A v soutěži od začátku až dokonce dominovali a vybojovali postup zpět do II. ligy s 16 výhrami 1 remízou a 1 porážkou. Nejlepším střelcem mužstva i soutěže se stal Zdeněk Novotný s počtem 123 zásahů. Do mužstva jsou zapracováváni dorostenci Jaroslav Vlček, František Pavlík a Rudolf Stonáček, který nastřílel 59 branek. Tahouny zůstávají Ivo Jahoda, bratři Zdeněk a Karel Novotní, Kelbl Jiří, ke kterým se připojuje Rudolf Stonáček.

Poválečná generace ivančických házenkářek se věnovala hlavně mezinárodní házené. Velký význam měla ženská, vlastně dorostenecká házená především od roku 1957, kdy se ujal trénování mladších dorostenek Karel Novotný.

V sezóně 1958-59 začal hrát oddíl mladších dorostenek pravidelnou soutěž, vyhrává ji, zúčastnil se kvalifikace o postup do přeboru ČSR v kategorii mladších dorostenek ve Starej Turej na Slovensku. Ivančické dorostenky se ve finálovém turnaji umístili na prvním místě ziskem šesti bodů a skóre 11:7.

Také v následujícím roce (1960) se podařilo vynikající úspěch zopakovat. Družstvo dorostenek Slovanu Ivančice se probojovalo do finále přeboru Československé republiky, které se hrálo v Martině. Tyto výsledky znamenaly obhájení titulu „Přeborník Československé republiky“. Jako nejlepší hráčka turnaje byla vyhodnocena Ludmila Králová, která získala nominaci do reprezentačního mužstva žen ČSR.

Konec 60. a začátek 70. let byl v naší zemi opět poznamenán politickými událostmi.
V Ivančicích v té době hrála dvě družstva Mužů, jedno dorostu a jedno družstvo žákovské. Družstvo Mužů hraje po sestupu z II. ligy divizi. Skončilo na 3. místě za Maloměřicemi a ZKL Brno. V roce 1972 se situace ve vedení oddílu začíná zlepšovat. Rostl zájem o házenou mezi žáky základních škol a to díky hráčům, kteří pracovali jako učitelé. Pod vedením Iva Jahody začínají hrát krajský přebor. Dorost hraje krajský přebor a Muži stále hrají divizi, přičemž jim těsně uniká postup do II. ligy, zejména proto, že se družstvo neustále nedaří vhodně doplnit.

Poslední zápasy sezony 1978/1979 jsou odehrány na novém hřišti s gumovým povrchem Němčicích. Členové klubu na stavbě tohoto hřiště odpracovali celkem více než tisíc brigádnických hodin. Další povzbudivou zprávou pro všechny házenkáře bylo, že se začíná realizovat jejich sen, krytá hala, která by měla stát na místě původního písčitého hřiště u sokolovny.

Nejdůležitější událostí 80.let bylo postavení kryté sportovní haly na místě bývalého hřiště u sokolovny v Ivančicích a obnovení spolupráce s místním textilním průmyslem. V tomto spatřujeme paralelu s 50. lety.

Opět se podařilo dovybavit inventář o dresy, míče, sítě a teplákové soupravy, což vedlo ke zlepšení kvality tréninku. Nová sportovní hala byla využívána k tréninkům v zimním období. Stavbou haly v podstatě došlo k uskutečnění snu všech ivančických házenkářů a házenkářek, docházka na tréninky byla téměř stoprocentní.
Sestupem do krajského přeboru II. třídy mužů začala radikální obměna tréninků. Zvýšením počtu tréninkových jednotek z jedné na tři týdně, přičemž prudce vzrostla i docházka. To přičítáme na vrub jednak vedoucímu a trenéru Františku Jaklovi a také hráči Zdeňku Missbachovi, který vede zimní přípravu. Zde je důležité podotknout, že Z. Missbach je vystudovaný učitel tělesné výchovy a zeměpisu. Je tedy dalším tělocvikářem v řadě ivančických trenérů.
Na rozdíl od let minulých roste členská základna. Je možné sestavit B družstvo, ve kterém se mohou dostávat zpět do formy hráči A mužstva a dorostenci získávat cenné zkušenosti například od stále působícího bývalého reprezentanta Iva Eibela.

Zdeněk Missbach v akci

Oddíl má také dobré hospodářské výsledky. Z důvodu širší hráčské základny je v sezoně 1988/1989 opět sestaveno družstvo mužů B. Muži A se trvale usazují na předních místech krajského přeboru. Dobrého výsledku dosáhlo roku 1989 družstvo staršího dorostu, když jeho hráči zvítězili ve sdruženém okresním přeboru a postoupili do krajské soutěže. Roku 1990 vítězí dorostenci v přímém souboji o postup do dorostenecké ligy na půdě Sokola Telnice. Tým je veden trenérem Stanislavem Večeřou.

Roku 1991 se stalo mužstvo Slovanu Ivančice posledním krajským přeborníkem. V další sezoně se soutěžní řád reorganizoval a vznikly tři divize. Po dlouhých 23 letech tedy ivančičtí slavili přímý postup do II. ligy. Hlavní zásluhu na tom měl bývalý hráč a trenér KP Brno Jiří Surynek, který zvýšil počet tréninkových jednotek ze dvou na tři týdně a navýšil jejich intenzitu.

Z hráčů, kteří se významnou měrou podíleli na úspěchu lze jmenovat Missbacha, Večeřu, a Adama. Byla zahájena jednání s okolními kluby ohledně doplnění družstva především o brankaře, neboť ivančickou branku hájil téměř padesátiletý František Zemek. Před začátkem sezony byla odehrána utkání s KP Brno a ujednáno hostování některých tamních hráčů. Jmenovitě: Tomáš Drabík a Jiří Pospíšil.

HC IVACAR Ivančice

První mistrovské utkání II. ligy bylo odehráno 1. září 1991proti Prostějovu. První domácí utkání skončilo vítězstvím 22-17. Jako nadějným se dobrým výkonem ukázal mladý hráč Tomáš Svoboda. Celým ročníkem soutěže klub prošel důstojně a skončil v klidném středu tabulky bez sestupových starostí.

V ročníku 1993/1994 nastupuje do funkce trenéra Zdeněk Missbach, který chce hrát o přední příčky soutěže. Spolu s ním přichází střelec Drabík z KP Brno. Hlavním sponzorem se stává firma Ivacar s.r.o. a klub získává nový název: HC Ivacar Ivančice.

Velká snaha všech vedla k suverénní jízdě mužstva soutěží a vydobytí postupu do I. ligy v sezoně 1994/1995 s náskokem 7 bodů nad druhým Zubřím B.

V sezoně 1995/1996 se tedy v Ivančicích hrála I. liga, což vzbudilo velký zájem místních obyvatel o házenou. Bylo vytvořeno družstvo žáků, kteří hráli okresní soutěž turnajovým způsobem, starších dorostenců, kteří hráli II. ligu a B mužstvo, jehož hráči doplňovali A tým v případě zranění. Vzhledem k tomu, že sponzorem byl Ivacar, ve kterém byla zaměstnána většina hráčů A týmu, bylo možno nastavit intenzivní dvoufázový tréninkový systém, protože bylo zajištěno uvolňování hráčů ze zaměstnání k tréninkům. V letní přípravě se muži zúčastnili zahraničních turnajů.

V sezóně se Muži zachraňují v 1.lize 3 kola před koncem a končí na 9. místě z 12.

Do další sezony nastupují Ivančice se dvěma posilami z Trnavy (viz. příloha obr. 9). Jde o členy reprezentačního výběru Slovenska do 21 let: křídelníka Petera Lužáka a vysokého levorukého střelce Stanislava Demoviče. Tito neměli ve svém klubu smlouvu a byli získáni jen za přestupní poplatky. Tým byl dále doplněn o levorukého křídelníka Marka Jahodu z Telnice. Z KP Brno přichází brankař Jan Vejtasa, člen reprezentačního výběru České republiky do 21 let. Dobrým tahem se ukázalo angažmá Tomáše Drabíka, pozdějšího nejlepšího střelce týmu. V tabulce kanonýrů obsadil druhou příčku za hráčem Dukly Praha a dlouholetým reprezetanem Janem Filipem. V zimní přestávce však odchází Tomáš Drabík do Frýdku-Místku. Trenér Missbach odmítá za dané situace pokračovat na postu trenéra. Náhradou za Drabíka přišel Martin Půta z Dukly Praha a vedení týmu přebírá Karel Novotný (dlouholetý hráč a úspěšný trenér). Tomu se s týmem podařilo atakovat postup mezi elitní osmičku, který však nakonec vybojoval o skóre Frýdek-Místek. Mužstvo se v nadstavbové části bezpečně udrželo a skončilo na 10. místě.

Kritickým bodem v dalším osudu sportu je ukončení spolupráce s hlavním finančním partnerem klubu Ivacarem. Výsledkem tíživé situace jsou odchody placených hráčů a výbor klubu rozhoduje o ukončení setrvání v I. lize. V dalších letech je tým doplňován dorostenci a klub hraje střídavě II. a po zřízení československé interligy I.ligu. Nedostatek finančních prostředků a generační mezery jsou příčinou úpadku a sestupu do II. ligy, kde mužstvo A působí stále.

HK Ivančice po sestupu z 1. ligy

Dívčí házená byla v Ivančicích úspěšná už od sezóny 2011/2012, kdy mladší žákyně začaly získávat medailové úspěchy a je tomu tak až doposud. V sezóně 2015/2016 získalo družstvo mladších dorostenek stříbrné medaile v 1. lize, sezónu poté, tedy 2016/2017, celou soutěž dokonce ovládly a získaly i titul „Vítěz Československého poháru“. V sezóně 2018/2019 obsadily starší dorostenky 2. místo v 1. lize. Největší úspěch v novodobé historii pak patří děvčatům ročníku 2007 a 2008, které v roce 2019, kdy patřily do kategorie mladších žákyní, dovezly bronzové medaile z Prague Handball Cupu, poprvé v historii klubu.

HK Ivančice ženy 2016/2017

Družstvo žen se podařilo obnovit po dlouhých letech až před sezónou 2014/2015. Ženy tehdy byly tvořené z děvčat, která studovala na Vysokých školách v Brně a házenkářsky pocházela z různých koutů České republiky doplněné o děvčata z Bohunic. V té době byly další kategorií starší žákyně, a tak bylo jasné, že minimálně tři sezóny bude trvat, než dorostou další nástupkyně. Tři sezóny hrály ženy ve 2. lize, kterou se jim v sezóně 2016/2017 podařilo vyhrát a za podpory klubu, tak od následující sezóny nastupovaly v 1. lize žen. Na počátku se družstva ujal Jiří Obršlík, za jehož vedení ženy vybojovaly právě zmíněný postup do 1. ligy. Poté přebral družstvo Marek Krejčík, který je i momentálně trenérem po znovu přihlášení ivančických žen do 2. ligy Morava.

Posledních téměř 25 let podporuje ivančickou házenou společnost AUTOEXPRES CZ a město Ivančice. Předsedou klubu HK Ivančice byl pan Milan Buček, který jako odchovanec a bývalý hráč ivančické házené pomohl za posledních 25 let nejvíce.

V sezóně 2022/23 se družstvu Mužů podařilo ovládnout 2.ligu JM, v následné baráži proti družstvu Polanka nad Odrou se bohužel nepodařilo postoupit do 1.ligy.

V současné době klub disponuje velmi slušnou mládežnickou základnou jak chlapců, tak děvčat, což je dobrým příslibem do let budoucích. Široká základna však přináší i stinné stránky, klub již nemá dostatek volných tréninkových ploch a proto jsme nuceni využívat halu v Moravském Krumlově a plochu v Nových Bránicích.